Pojem poetický film se používá ve dvou souvislostech. První k označení děl, které ilustrují mluvenou poezii a těch, které popisují život básníka. Nejčastěji se však toto spojení skloňuje při popisu klasických dějových filmů, které vyvolávají svou formou v divácích pocity podobné těm při četbě poetické literatury. Za všechny jmenujme alepsoň režiséry Andreje Tarkovského, Piera Paula Pasoliniho a Jeana Cocteau, za české přidejme Františka Vláčila.
Keresés: ""
